Dagmar Mezricky – Grafika
30. ledna – 27. února 2024 / Galerie Art Světlana a Luboš Jelínkovi, Chrudim

Dagmar Mezricky, malířka a grafička s česko-slovenskými kořeny žijící dlouhodobě v Rakousku, není českým sběratelům neznámá. Figurativním malířstvím znázorňuje výhradně ženu. Pojetí ženy je ale odlišné od tvorby českých  autorů – její žena je zobrazena jako svébytná bytost, plná sebedůvěry i nejistoty, půvabu i jejích nedostatků, ale vždy jako jedinečná bytost s obsahem, charakterem a osobitou ženskostí, zároveň jako symbol myšlenek, tužeb, radosti, smutku i jejich prožitku.

Narodila se v roce 1944 v Mladé Boleslavi v rodině vojenského lékaře. Dětství prožila v Novém Městě nad Váhom. Zde absolvovala soukromé výtvarné studie u akademického malíře Juraja Kréna. V letech 1958 – 1963 studovala grafiku na Střední škole umělecko průmyslové v Bratislavě. Od roku 1963 pokračovala na Vysoké škole umělecko průmyslové v Praze. V roce 1965 emigrovala do Rakouska, kde v městečku Hollenburg žije dodnes.

První dojem ze setkání s litografiemi Dagmar Mezřické má dvě polohy. Tou první je výtvarné hledisko, jež si žádá ocenění. Vede dokonale obrysové linie, které tvar objímají, aby do popředí vystoupil jeho objem, přesný a naléhavý. Nedílnou součástí jejího projevu je pochopení možností, jež skýtá litografický kámen a pečlivý výběr papírů, na kterých kresbu otiskuje v barevných nuancích. Druhou polohou, jež diváka bezprostředně osloví, je důsledná volba autorce blízkého okruhu námětů. Jejich středem jsou prvořadě ženské akty; resonují v našich smyslech slavnostním pojetím tělesnosti. Bedlivý vhled do jednotlivých listů prozrazuje, že nejde o opis reálného modelu, nýbrž o záznam snění, zahloubaného pod povrch reality. Zachovává vzrušivou vizi, laská se s půvabem těl, jež v sobě nesou životní radost i bolest vlastní jejich příslušnosti ke koloběhu přírody. Umělkyně si je vědoma, že spojuje hýčkané představy s nesplněnými touhami, jimž někdy uniká poukazy k dekorativním detailům nebo sličným komposicím. Hledá však odpovědi na nároky života, které ji vedou k úvahám o duchovním prožívání tvorby. Jak napsala „prožívání všech poselství světa je tedy pro duši zároveň rozhovorem se Stvořitelem“. Vystavená díla umělkyně si bezpochyby zaslouží nejen vlídné přijetí, avšak i obdiv.

Jiří Šetlík