Kulturní a společenské centru Port 1560,
Pivovarská 27, Latrán, 381 01

ČESKÝ KRUMLOV

• vernisáž: sobota 9. 3. 2024 v 16 hod
• termín výstavy: 10. 3. – 2. 6. 2024 | čt-ne 10-18 hod

vystavují:
Pavla Aubrechtová, Marek Borsányi, Šimon Brejcha, Vladimír Gebauer, Jiří Hanuš, Barbora Heřmanová, Xénia Hoffmeisterová,Jakub Honetschläger, Pavel Hora, Zbyněk Hraba, Said Ismail, Zbyněk Janáček, Jarmila Janůjová, Ditta Jiřičková, Jan Kavan, Svatopluk Klimeš, Lenka Kahuda Klokočková, Bedřich Kocman, Jan Kocman, Peter Kollár, Oldřich Kulhánek, Alena Laufrová, Martin Manojlín, Ondřej Michálek, Martin Mulač, Petr Nikl, Petr Palma, Pavel Piekar, Miloslav Polcar, Lubomír Přibyl, Lucie Raškovová, Michael Rittstein, Zuzana Růžičková, Jaroslava Severová, Marek Sibinský, Tereza Smetanová, Milan Starý, Vladimír Suchánek, Pavel Sukdolák, Aleš Svoboda, Ladislav Sýkora, Marie Michaela Šechtlová, Jana Šindelová, Marie Štumpfová, Martin Velíšek, Lenka Vilhelmová, Magdalena Vovsová

I když grafické uměni svými vizuálními charakteristikami
kotví spíše v kresbě než v malbě, po technické stránce má blízko k sochařství.
I v něm se setkáme s matricí, díky níž můžeme trojrozměrný tvar reprodukovat
či odlít v různém materiálu, i tady se přenos obrazu, aspoň u technik tisku
z výšky a z hloubky, odvíjí od reliéfu na tiskové desce. Zatímco v sochařství má
negativní forma charakter nezbytného řemeslného mezistupně, v grafice je tisková
matrice prostorem, v němž se koncentruje umělcova komplexní zkušenost
s danou metodou tisku i technologická imaginace, jež mu umožňuje pracovat
se zvolenou technikou tvůrčím způsobem. Nejde tedy jen o úspěšné převedení
obrazu do tiskové techniky a jeho rozmnožení, nýbrž o dvě vzájemně propojené
výzvy, kdy grafik hledá vlastní výraz jak v estetické, tak technické rovině
a kdy se oba tyto aspekty stanou spojitými nádobami i společnou charakteristikou
autentického výsledku.
Tím výsledkem je samozřejmě především grafický list, rozmnožený v menší či
větší sérii, ale to, co bylo jeho materiálním základem, matricí, jeho jakýmsi
technickým křestním listem, zůstává často skryto. Tedy pokud tisková technologie
rovnou nepředpokládá zničení matrice, jak tomu je například u litografie,
kdy se kresba na kameni po tisku zbrousí, aby na něm posléze mohla vzniknout
nová.
Zatímco se výsledný grafický list s největší pravděpodobností chce líbit, matrice
tuhle potřebu nemá; je smířená se svým osudem, kdy poté, co díky barvě vše
nezištně předá grafickému listu, ustoupí do pozadí či rovnou do zapomnění.
Jenže časy se mění a už delší dobu jsme svědky toho, jak se zdánlivě vizuálně
nezajímavá tisková matrice – v tomto novém pohledu – často stává svébytným
výtvarným dílem, ať už vystavená samostatně nebo ve dvojici s otiskem. Tyto
instalace jsou připomínkou rozkročení grafického oboru mezi obraz a techniku,
mezi estetické požadavky a technologické imperativy, a jsou ozřejměním
východiska, které si umělecká grafika nese ve své DNA.
I když dnes naprostou většinu úkolů umění tisku převzalo tiskárenství a už se
jen vzácně setkáme s většími náklady číslovaných grafických listů, princip otisku
si stále ponechává svou magickou přitažlivost. První otisk má pro grafika
neopakovatelnou atmosféru, ať už po něm následuje nadšení, či zklamání.
Když jsme jako trojice kurátorů – Vilma Hubáčková, Miloslav Polcar a já
– přemýšleli o tom, jakou výstavou zahájíme spolupráci Sdružení umělců
grafiků Hollar s Centrem Český Krumlov, rozhodli jsme se právě pro toto pojetí:
neprezentovat sdružení jako množinu nejrůznějších názorů a jejich ztvárnění,
nýbrž představit technologické pole, na němž se všichni společně pohybujeme,
přičemž jsme si každý na něm vydobyli malý prostor pro vlastní výraz a vizi.
Exponátem je tedy obor jako takový, s jeho magií i poodhalenými kouzly.
A tak dnes přivádíme návštěvníka do oboru nejen hlavním vchodem, ale také
vchodem pro služebnictvo, kterým do něj vstupují umělci, aby v něm zanechali
svůj otisk, svou stopu a tentokrát se i podělili o svá tajemství.

Ondřej Michálek, kurátor výstavy