SIN RUMBO FIJO
BEZ URČENÉHO SMĚRU
EDUARDO LARA
Sin Rumbo Fijo je projekt mezinárodního setkávání
umělců, jehož cílem je zprostředkovat kontakty mezi
umělci zabývajícími se grafikou. Sin Rumbo Fijo se zrodil
téměř náhodou, ale vychází z mé léta utajované potřeby
propagovat mexickou grafiku za hranicemi mé vlasti,
a stejně tak i českou grafiku v jiných zemích; jednak
proto, že jsem Mexičan, a také proto, že se současně
považuji za pražského umělce, nikoliv narozením,
ale volbou, protože v tomto městě žiji
a tvořím už něco přes 20 let.

Projekt je také vyjádřením lásky, kterou chovám k zemi, která mě přijala. Cílem projektu bylo uskutečnit výměnu mezi grafiky z Mexika a České republiky. Ostatně právě díky grafice jsem se v této zemi ocitl; poprvé to bylo v roce 2002 na výstavě Nová mexická grafika v Olomouci, podruhé hned následujícího roku, kdy mým záměrem bylo strávit zde tři měsíce. A tak se stalo, že jsem se do Mexika už nevrátil. Když vše neprobíhá podle plánu nebo očekávání, mohou vzniklé překážky někdy vést k něčemu ještě lepšímu. Jít bez cíle neznamená ztratit se, když v ruce držíme kompas ukazující směr.

V polovině roku 2017 jsem při své cestě do Mexika navštívil v hlavním městě Fakultu umění a designu. Tam jsem se setkal s Víctorem Ríosem, bývalým kolegou z litografické dílny Claudia Linatiho na univerzitě. V té době byl koordinátorem dílny grafické tvorby a výzkumu  díla Carlose Olachea. Povídali jsme si o naší tvorbě a on mi řekl, že připravuje výstavní projekt u příležitosti 50. výročí masakru studentů v Tlateloclu, události, která se stala 2. října, jen pár dní před zahájením olympijských her v Mexiku v roce 1968 (ano, stejných her, kterých se zúčastnila Věra Čáslavská reprezentující Československo), a také v roce pařížských represí a Pražského jara.

Navrhl jsem přenést ji do Prahy, zapojit české umělce a rozšířit téma o Pražské jaro: dvě vize dvou podobných událostí v různých zeměpisných šířkách, dva pohledy na události o padesát let později. Dal jsem si za úkol hledat možné prostory pro prezentaci výstavy a hledat české umělce, kteří by měli o projekt zájem. Hledání prostor však trvalo mnohem déle, než jsem čekal, a projekt postupně ztrácel na aktuálnosti. Rok 2018 se chýlil ke konci a my jsme chtěli, aby výstava byla připomínkou jubilea událostí. Přesto jsem zaznamenal velké nadšení ohledně projektu výstavy děl mexických grafiků v Praze. V listopadu 2018 jsem se sešel s Filipem Kazdou, který má v Kampusu Hybernská na starosti výstavy, vysvětlil mu svou představu, a on nám nabídl termín v květnu 2019. Jenže mnoho umělců už mezitím dalo přednost jiným projektům a o téma roku 1968 ztratilo zájem. Na české straně jsem neznal téměř žádné grafiky – většina z těch, o nichž jsem věděl, patřila ke starší generaci a o mladých jsem neměl informace. A navíc tu byl fakt, že česká grafika se příliš nevyznačuje politickým a protestním obsahem, který se tradičně projevuje právě v mexické grafice.
S Victorem Ríosem jsme se tedy rozhodli, že vytvoříme nový projekt s názvem Ensayos de Gráfica Contemporánea (Eseje o současné grafice, příhodněji možná Zprávy o současné grafice) s otevřeným tématem, který by ukázal osobní tvorbu každého ze zúčastněných umělců. Ve stejné době, kdy jsme výstavu připravovali a vyzývali umělce k účasti, se naskytly příležitosti k prezentaci výstavy ve Varšavě a v Baskicku, díky kontaktům, které jsme navázali ve Španělsku nebo v Mexiku. A tak začala ta dvouhlavá “chobotnice” postupně roztahovat svá chapadla, místa a termíny se odehrály v různých částech Evropy a přeskakovaly z jedné země do druhé.
Tak jsme si zvolili název, které nás dodnes reprezentuje. Sin Rumbo Fijo reaguje na skutečnost, že se projekt bude pohybovat bez předem stanovené trasy, spíše podle toho, jak se objeví výstavní příležitosti, a v každém místě se k němu připojí místní umělci.

Sin Rumbo Fijo – Současná grafika

Ensayos de Gráfica Contemporánea byl prvním projektem Sin Rumbo Fijo, který začal v květnu 2019 v Kampusu Hybernská v Praze. Odtud část grafických listů putovala do paláce Horcasitas v Balmasedě v Baskicku v rámci aktivit Mezinárodního festivalu grafiky v Bilbau a další část do Galerie Pracowni Nr. 6 Akademie výtvarných umění ve Varšavě. Uskutečnění všech výstav plánovaných na rok 2019 a 2020 se však kvůli pandemii covidu zpozdilo, a aby to nebylo málo,
výstavu na Fakultě umění Gdaňské univerzity ovlivnil začátek války na Ukrajině, kdy díla uvízla někde mezi Španělskem a Polskem, nedorazila včas na instalaci, takže přehlídka byla zrušena.
Nicméně stále hledáme prostor pro její poslední prezentaci a plníme tak svůj závazek. Navzdory těmto problémům byly realizace výstav úspěšné a proběhly za značného zájmu veřejnosti. Na tomto projektu se podílelo 45 umělců ze sedmi zemí.

Memento Mori

V roce 2021, rok a půl po pandemii, kdy mysl mnoha lidí zaměstnával stín smrti, vznikl nápad vytvořit nový kolektivní projekt právě s tímto tématem. Nejprve jsme uvažovali o pojetí, jež by zprostředkovalo výměnu mezi mexickým a evropským viděním smrti a které bychom uvedli v listopadu pod záminkou mexické oslavy Dne mrtvých a evropské oslavy Svátku všech svatých, respektive Památky zesnulých. Tuto myšlenku jsme však zavrhli a rozhodli se ponechat vyzvaným autorům svobodu v osobní interpretaci tématu smrti, abychom neupadli do dnes hojně používaného klišé usmívajících se lebek a tančících kostlivců.
Poté jsme se rozhodli vyjít z konceptu mexického Tzompantli. Tzompantli, v řeči nahuatlu (uto-aztécký jazyk, jímž v Mexiku mluví kolem jednoho a půl mimionu lidí) zeď lebek, byla obdélníková nebo kruhová stavba, na níž byly při mexických rituálech vodorovně na dřevěných kůlech seřazeny lebky obětovaných. Naše představa byla vytvořit podobné horizontální uspořádání z grafických listů, kdy by vzniklo jediné dílo složené z mnoha jiných.

Opět šlo o projekt, který byl příliš ambiciózní, a kdy nebylo snadné ho zvládnout, protože aby dílo působilo jako výtvarně pojednaná stěna, potřebovali jsme práce nejméně padesáti umělců z různých zemí, a k tomu ještě připravit tři výstavy, které by byly prezentovány současně ve Španělsku, Mexiku a České republice. Někteří umělci se již Ensayos de Gráfica Contemporánea účastnili, ale my jsme chtěli spolupracovat ještě s dalšími, aby úroveň celku byla homogennější a profesionálnější. Takže jsme se opět vydali hledat další účastníky, včetně nelehkého úkolu najít tři prostory, které měly volný termín v listopadu. Štěstí však bylo opět na naší straně, díky síti kontaktů, které jsme si nadále vytvářeli při realizaci výstav předchozího projektu.

Kvalitní propagační materiály nám umožnily představit výstavu téměř současně ve třech různých městech, přičemž kopie každé grafiky putovala do jiného města. Bylo tak možné představit stejnou výstavu na třech různých místech: v Praze, Barceloně a Mexico-City. Každá výstava byla zahájena s mírným časovým posunem: 7. října v Praze v galerii HYB4 Kampus Hybernská, 19. října v Barceloně v galerii Chez Xefo a 2. listopadu v Mexico City v galerii The Graphic Trap. Úspěch projektu vyvolal zájem o jeho přenesení do dalších měst, a tak jsme pokračovali v našem tradičním modu operandi: kdo díla hostí, má na starosti jejich přenos do další destinace, dokud jejich cesta neskončí a nevrátí se umělcům. Výstava pokračovala ve své cestě na další místa ve Španělsku, Mexico City a Srbsku a své turné zakončila na konci roku 2022 za účasti 76 umělců z Mexika, České republiky, Polska, Srbska, Španělska, Itálie, Dominikánské republiky a Argentiny. Místa, kde byl projekt představen, jsou následující:

Galerie HYB4, Kampus Hybernská, Praha, Česká republika

Chez Xefo Gallery, Barcelona, Španělsko

La Trampa Gráfica Gallery, CDMX, Mexico

Contemporary Art Gallery of the National Museum of Smederevska Palanka, Srbsko

Gallery of the Faculty of Fine Arts of the University of the Basque Country, Bilbao, Španělsko

Gallery of Fine Arts of the Cultural Center of the City of Vrbas, Srbsko

Gallery of the National University of the City of Vranje, Srbsko

National Museum of Cacak, Srbsko

Cervantes Institute of Belgrade, Srbsko

Avilés Cultural Factory, Avilés, Asturias, Španělsko

National Library of Mexico, University City, CDMX, Mexico

Projekty Sin rumbo fijo byly až dosud financovány z vlastních zdrojů a neměly tedy žádnou státní podporu. Umělci platí malý poplatek na pokrytí nákladů spojených s dopravou díla na místo první výstavy. Každé další místo, kam dílo doputuje, se postará o jeho další přepravu. Děje se tak v rámci dohod, které uzavíráme s našimi spolupracovníky, kteří mohou v některých případech disponovat i univerzitními nebo státními prostředky na realizaci výstav. Sin Rumbo Fijo spolupracuje s přibližně 120 umělci z různých zemí, z nichž mnozí získali mezinárodní ocenění.
Dalším plánem Sin Rumbo Fijo je vytvoření mezinárodní platformy, která bude zahrnovat vytvoření webových stránek, na nichž bude mít každý umělec svůj osobní profil s reprodukcemi svých děl a osobním životopisem, dále e-shop pro prodej grafických prací online a aktualizované informace o soutěžích a rezidenčních pobytech pro grafiky. Každý umělec musí podat žádost o členství a předložit dílo, které projde výběrovým řízením, aby se zachovala co nejvyšší úroveň všech našich aktivit. Každý člen zaplatí roční příspěvek,jenž mu poskytne právo zúčastnit se tří výstav mimo zemi svého bydliště. Jediné, co bude muset udělat, je zaslat nám dílo, které si vyžádáme; o zbytek se postaráme my.

Další projekty  

Eduardo Lara byl pověřen kurátorstvím stánku České republiky jako hostující země na VII. veletrhu grafiky Alma Gráfica v Oviedu v říjnu 2023, kterého se zúčastnili Lenka Falušiová, Pavel Hora, Martin Velíšek, Vojtěch Hrubant, Peter Kollár a Jiří Hanuš.

V srpnu 2023 byl pověřen kurátorstvím samostatných výstav Alessandry Svátek, Matěje Hrbka a Vojtěcha Ježka z České republiky a Aneje Nuhanoviče z Bosny v rámci III. týdne profesionálního umění v Oviedu.

V současné době spolupracuje s Českým Rozhlasem a Institutem Cervantes na kurátorském projektu výstavy a vydání knihy s texty 12 latinskoamerických spisovatelů a grafickými listy 12 grafiků žijících v České republice.

Víctor Rios byl pověřen kurátorstvím a koordinací cyklu čtyř samostatných výstav mexických grafiků v Galeríi La Maldita Estampa v Barceloně. Přednášejícími byli: Víctor Ríos, Eduardo Lara, Eneida Hernandez a Marta Muñoz.

SIN RUMBO FIJO

Coordinátoři:

Eduardo Lara má na starosti realizaci projektů v České republice a spolupráci s Polskem, Srbskem a španělskou Asturií. Víctor Ríos má zase na starosti akce v Mexiku a spolupráci s Baskickem, Galicií a Barcelonou v Katalánsku.
Kontakt:

sinrumbofijo.grafica@gmail.com

Instagram. sinrumbofijo_grafica

Facebook. Sin rumbo fijo

 

 

Eduardo Lara

Mexico City *1975

Vystudoval výtvarné umění na Fakultě umění a designu Mexické národní autonomní univerzity. Jeho tvorba zahrnuje kresbu, malbu, grafiku, sochařství, objektové umění a fotografii. Zúčastnil se více než 60 skupinových výstav v Americe a Evropě a individuálních výstav v Mexiku, České republice, Španělsku, na Slovensku a v Polsku. Jeho díla jsou součástí veřejných i soukromých sbírek.

            V roce 2000 získal první cenu v grafické soutěži Moderní interpretace Důmyslného pána Dona Quijota de la Mancha, jeho dílo je součástí sbírky Ikonografického muzea Dona Quijota v mexickém Guanajuatu; je také držitelem několika čestných uznání v grafických soutěžích po celém světě.

            Tématem jeho tvorby je dualita a paralelismus mezi životem a smrtí, krásou a ošklivostí, světlem a tmou, logickým a absurdním. Jeho série obrazů Doppelgänger se zaměřuje na téma opakování (dvojčata, dvojníci, alter ega, odrazy, kopie, opakování, protipóly). Cyklus Slepci (malba, grafika, kresba a objekty) vychází ze strachu ze slepoty v doslovném i metaforickém smyslu, to vše z paradoxní perspektivy těch, kteří se těší výsadě zraku.

            V letech 2000-2002 založil a koordinoval kolektiv mladých umělců Codigo Negro, jehož posláním bylo šířit díla umělců, kteří nedávno absolvovali Fakultu umění, v kulturních prostorách v Mexico City. Od roku 2018 koordinuje společně s kolegou Victorem Ríosem projekt Sin Rumbo Fijo.

            Od roku 2003 žije a pracuje v Praze.