vystavují: Hana Barabášová, Eliška Bartošová, Ema Bartošová, Ondřej Basjuk, Veronika Hoppová, Vojtěch Hrubant, Kateřina Janíková, Metoděj Kincler, Tomáš King, Šárka Koudelová, Iva Krupicová, Ondřej Navrátil, Markéta Soukupová, Tereza Šrámková, Klára Štefanovičová

vernisáž: 4. 2. 2025 / 18:00
výstava: 5. 2. – 24. 2. 2025

Grafika jako ruční metoda tisku je uměleckou formou, která v našem lokálním prostředí neustále těží a ztrácí z hluboké tradice a odkazu řady osobností. Tyto podmínky na jednu stranu poskytují zázemí a zkušenosti mnoha umělců*kyň, škol a dílen, ale na stranu druhou jako by vše, co na ně navazuje, obklopovaly sice průhlednou, ale těžko proniknutelnou bublinou, která existuje odděleně od scény současných výstav, reagujících na trendy a společenské děje. Tato ahistorická aura je filtrem, komunikujícím se specifickou částí publika, ale je také tajemstvím, které zahaluje pracovní postupy známé jen spolku zasvěcených. Česká grafika je ve svém nerdství samostatná, spokojená a rychle se měnící scénu současného umění ani nepotřebuje. Co když ale po letech lovení nových východisek v co nejdivnějších vodách vizuální kultury a tradičních řemesel potřebuje současná scéna grafiku?

Tato otázka není dogmatem, ale nadsázkou, která umožňuje prozkoumat, jak grafiky mohou fungovat bez obligátní muzeální instalace a být čteny v prostoru, který není jen výstavní galerií, ale komplexním prostředím, ovlivňujícím prožitek a vnímání celku i jednotlivých grafik. Ze stejného důvodu je výstava zúžená na techniku hlubotisku, který je obecně vnímán s největší dávkou archaičnosti. Při uvažování o leptech, akvatintách a suchých jehlách (ačkoliv ve výstavě jsou i mezzotinty, fotogravury a hlubotisky z litografického kamene), diskuze o výstavě přirozeně směřovala k Franciscu Goyovi. Jeho grafické i malířské práce dokonale pracují s temnotou, však také podle slavného autoportrétu u malířského stojanu pracoval při světle svíček, voskem přitavených na krempě klobouku. Tento detail jeho pracovního prostředí a potažmo i tvůrčího procesu je jedním z důvodů, proč jsou Goyovy grafické cykly v posledních letech instalovány ve velmi zšeřelých místnostech s minimálním bodovým osvětlením. Zároveň si díky němu můžeme položit otázku, nakolik by tento způsob instalace, respektive co nejdokonalejšího přenesení tvůrčích podmínek umělce*kyně, obohatil vnímání díla po přemístění do výstavního prostoru.

Ačkoliv výstava nepopírá určitou touhu po prolomení některých zvyklostí, neklade si za cíl grafickou scénu jakkoliv třídit nebo mapovat. Výběr vystavujících určovalo především řetězení osobních kontaktů, komunita kolem Studia Prám a záměr vystavit zajímavé tisky od studentů*ek, kteří*ré nezávisle na svém zaměření využili*y Grafické dílny AVU.

Klobouk s přilepenými svíčkami je kromě vážných debat s možným sociálním přesahem o životě umělectva i vtipným kostýmním doplňkem, lákajícím k pop kulturní interpretaci. Určuje materiálové a světelné podmínky instalace grafik a přitom připomíná humorný party klobouk na oslavu narozenin.

Projekt je realizován díky podpoře hl. m. Prahy a Státního fondu kultury České republiky.

//

We are inviting you to the exhibition Birthday Hat, curated by Šárka Koudelová.

artists: Hana Barabášová, Eliška Bartošová, Ema Bartošová, Ondřej Basjuk, Veronika Hoppová, Vojtěch Hrubant, Kateřina Janíková, Metoděj Kincler, Tomáš King, Šárka Koudelová, Iva Krupicová, Ondřej Navrátil, Markéta Soukupová, Tereza Šrámková, Klára Štefanovičová

opening of the exhibition: 4. 2. 2025 / 18:00
exhibition: 5. 2. – 24. 2. 2025

Printmaking as a manual method of printing process is an art form that continually benefits and loses from the deep tradition and legacy of many personalities in our local environment. On the one hand these conditions provide the background and experience of many artists, schools and workshops, but on the other hand they seem to surround everything that follows up on them with a transparent but hard-to-perforate bubble that exists separately from the scene of contemporary exhibitions that respond to trends and social actions. This ahistorical aura is a filter, communicating with a specific part of the audience, but it is also a secret that shrouds working methods known only to a coterie of insiders. Czech printmaking is independent, content in its nerdiness, and doesn’t even need the rapidly changing contemporary art scene. But what if, after years of fishing for new ground in the weirdest waters of visual culture and traditional crafts, the contemporary scene needs printmaking?

This question is not a dogma, but an exaggeration that allows us to explore how prints can function without the obligatory museum installation and be read in a space that is not just an exhibition gallery, but a complex environment that influences the experience and perception of the whole and the individual prints. For the same reason, the exhibition is focused on the technique of intaglio printing, which is generally perceived with the greatest amount of archaism. When considering etchings, aquatints and drypoint (although the exhibition also includes mezzotints, photogravures and intaglio prints from lithographic stone), the discussion of the exhibition naturally turned to Francisco Goya. His prints and paintings work with darkness to perfection, but he also, according to his famous self-portrait at his easel, worked by the light of candles waxed to the brim of his hat. This detail of his working environment, and by extension his creative process, is one of the reasons why Goya’s graphic cycles have been installed in recent years in very shadowy rooms with minimal spot lighting. At the same time, it makes us wonder to what extent this method of installation, meaning the most perfect transfer of the artist’s creative conditions, would enrich the perception of the work once it has been moved into the exhibition space.

Although the exhibition does not deny a certain desire to break some conventions, it does not aim to categorize or map the graphic scene in any way. The choice of the exhibiting artists was mainly determined by the chain of personal contacts, the community around Studio Prám and the intention to exhibit interesting prints by students who have independently of their specialization worked at the Graphic Workshop of the Academy of Fine Arts in Prague.

The hat with glued-on candles is, in addition to serious debates with a possible social overlap about the artist life, also a witty costume accessory, enticing to pop culture interpretation. It defines the material and lighting conditions of the installation of the prints while resembling a humorous party hat for a birthday celebration.

The project is implemented with financial support from City of Prague and State Fund of Culture of the Czech Republic.