BookVision

BookVision je expandující projekt, který propojuje studenty z mnoha zemí světa a vytváří z Ostravy aktuální centrum prezentace autorských knih. Zakladatelka a organizátorka soutěže Julie Kačerovská reflektuje v rozhovoru Martinem Raudenským dosavadní vývoj projektu, nastiňuje pozadí organizace a přibližuje aktuální tendence v tvorbě autorských knih mladých autorů.

Martin Raudenský:
Pro začátek prosím představ soutěž BookVision v jejím zaměření a dosavadní historii.

Julie Kačerovská:
BookVision je mezinárodní soutěž pro studenty vysokých uměleckých škol a pedagogických fakult, která je zaměřena na prezentaci tvorby autorských knih a jejích přesahů u mladé generace. Projekt byl odstartován v roce 2022, koná se každoročně a nyní připravujeme čtvrtý ročník. Velmi volně BookVision navazuje na soutěž Fenomén kniha, kterou svého času pořádala Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity v Brně.

1. R.:
   Pořádat podobnou akci, jistě vyžaduje řádnou dávku energie i moře času. Co tě v počátcích přivedlo k myšlence vrhnout se do takového podniku?
2. K.: Myšlenka se pojila se začátkem mého pedagogického působení v ateliéru Knižní design na Fakultě umění Ostravské univerzity. Chtěla jsem mít jasno v tom, jak moc je ještě u generace narozené převážně v novém tisíciletí autorská kniha aktuálním výtvarným médiem. Byla jsem jednoduše zvědavá, jak to vypadá na jiných školách v České republice i v zahraničí a chtěla jsem zjistit, jestli v Ostravě nejsme spíš už jen ostrůvek nějaké tvorby praktikované v izolaci. Ne, že by mi to vadilo, jen jsem chtěla mít přehled, a byl to i určitý výchozí bod k možnosti nějakým způsobem aktualizovat či rozšířit zaměření ateliéru. Zároveň mám celkem neodbytné organizační sklony a po podobném projektu byla i od kolegů z dalších škol poptávka.

 

1. K.: BookVision pořádá ateliér Knižní design Fakulty umění Ostravské univerzity, kde působím, a kromě mé osoby tvoří základní realizační tým asistenti ateliéru Jakub Konvica a Marek Franz. Zapojují se také někteří studenti ateliéru. Každý ročník oficiálně zahajujeme před koncem roku zveřejněním open callu a studenti pak elektronicky přihlašují své práce, ze kterých následně vybere odborná porota díla, která jsou později prezentována na výstavě daného ročníku. Studenti si mohou vybrat ze tří kategorií: autorská kniha, kniha-objekt a volná média. V každé kategorii také porota vybere vítězné dílo a s oceněním je spojena finanční odměna. Pro každý ročník připravujeme také dvojjazyčný katalog, jenž podrobně dokumentuje všechny vystavené práce.
2. R.: Můžeš ve zkratce vyjádřit, jak ty sama chápeš fenomén autorské knihy? Promítá se tvoje pojetí do celkového zaměření soutěže?

J.. K.: V zásadě se nedržím žádné striktní definice, jsem pro co nejširší chápání tohoto pojmu a respektuji národní odlišnosti. Ovšem držím se základního pojetí, kdy je autorská kniha prostorem pro volnou uměleckou tvorbu na stejné úrovni jako jiná tradičnější média jako malba nebo socha a celý koncept a vizuální podobu určuje jeden umělec nebo i skupina umělců. Každá definice ohledně autorské knihy mi ale přijde snadno napadnutelná, snažím se spíše o individuální přístup při posuzování každého díla. Ze soutěže v tomto ohledu vyřazujeme jen díla, která mezi autorské knihy evidentně nepatří, např. se jedná o bibliofilie nebo grafickou úpravu převzatých textů. Experimentální a multimediální formy autorské knihy vítáme, máme pro ně i speciální kategorii Volná média.

1. R.: Tady bych se krátce zastavil. Proč jste se rozhodli tuto kategorii zařadit?
2. K.: Je to kategorie, která se postupně vyvíjí. V prvním ročníku jsem ji nazvala Virtuální kniha, ale byl kolem tohoto pojmu zvláštní otazník. Ve druhém ročníku jsem kategorii upravila na Digitální knihu, ale byla stále málo zastoupena. Stále výrazně dominuje klasická tištěná autorská kniha. Pro další ročník jsem kategorii nazvala Volná média, aby obsáhla digitální i analogové experimenty a přesahy.
3. R.: Nepřekračuje tato kategorie rámec média autorské knihy jako svébytného artefaktu spojeného s haptickou zkušeností?
4. K.: Pro mě osobně je kniha s haptikou neodmyslitelně spojená, ovšem kvůli tomu nechci zavrhnout jiný způsob uvažování a pojetí. Současná generace studentů už to může chápat jinak a je to i jedna z otázek, na niž se snažím touto soutěží odpovědět.
5. R.: Nekomplikuje se tak rozhodování poroty?
6. K.: Neřekla bych. Jen jsou někdy hranice jednotlivých kategorií neostré, občas přesouváme díla z jedné kategorie do druhé.
7. R.: Přijde mi důležité zdůraznit dva aspekty soutěže. V první řadě fakt, že se jedná o studentskou přehlídku. Pro jaké typy škol je vaše výzva určena?
8. K.: Oslovujeme všechny vysoké umělecké školy a pedagogické fakulty, kde se daří dohledat kontakty na pedagogy, což je mravenčí práce a databáze se rozrůstá postupně. V současnosti se zaměřuji na vyhledávání kontaktů na umělecké školy mimo Evropu, kde vidím ještě velký neobjevený potenciál zejména v asijských zemích a v Americe. Už loni jsme měli zástupce z Turecka a Colorada.
9. R.: Mezinárodní rozměr přehlídky je druhý moment hodný zdůraznění. Jakou roli v celkové atmosféře hraje možnost, že je soutěž otevřena zahraničnímu studenstvu?
10. K.: Mezinárodní formát soutěže dovoluje neustále expandovat a získávat srovnání ohledně situace i jinde ve světě, sledovat národní specifika jak po formální, tak i obsahové stránce i jedinečnost a zaměření konkrétních škol. Zároveň je zajímavé pozorovat, že podobná témata se bez jakékoli vazby řeší na různých školách po Evropě. Vlivem čím dál většího dosahu projektu v zahraničí vzniká platforma nejen pro prezentaci, ale také pro propojování, konfrontaci i vzájemnou inspiraci prostřednictvím autorských knih. Díky prostorové nenáročnosti knih je možné poměrně jednoduše transportovat a následně souborně prezentovat velké množství děl. Např. na výstavě BookVision 2024 bylo vystaveno 88 děl.
11. R.: Vydělují se práce zahraničních studentek a studentů?
12. K.: Některé zahraniční práce jsou specifické použitými technikami a materiály spojenými s místními zvyklostmi, a samozřejmě má vliv i dění v dané lokalitě, konkrétně práce z Ukrajiny reflektovaly probíhající válečný konflikt, odrážela se v nich témata strachu a smrti, bylo to velmi silné a emotivní.
13. R.: Jak se v projektu promítá zaměření jednotlivých škol a studijních programů?
14. K.: Už od počátku tvoří základnu soutěže některé spřátelené obory a zejména osobnosti na těchto oborech, ale to se týká zejména českých vysokých uměleckých škol a pedagogických fakult. Jedním ze zjištění, jež tento projekt přinesl, je to, že autorská kniha může být vlastně spojnicí téměř s jakýmkoli oborem, tedy se neomezujeme na kontakty s ateliéry grafického designu, ilustrace a grafiky, ale běžně se účastní studentky a studenti z oborů jako je malba, socha, fotografie, performance, video apod.
15. R.: Během výběru a hodnocení ti prošla rukama suma studentských děl. Zajímá mne šíře námětů, které autorky a autoři tematizují.
16. K.: Témata jsou osobní i celospolečenská, je jich celá řada a každý rok se objevují nová. Obecněji je ta osobní rovina často spojena se skutečnými i fiktivními deníkovými záznamy, fanziny, autorskou poezií, cestovatelskými záznamy, různou formou zpracování osobních traumat, pocitů, názorů, vztahů s blízkými osobami i vztahu jedince vůči společnosti. Širší témata se týkají např. vztahu člověka a technologie, světa internetu, sociálních sítí, dezinformací, sledování, digitálního odpadu. Zajímavým fenoménem je až investigativní přístup některých studentů, kdy se pouští do pátrání a reflexí pozapomenutých míst nebo událostí a vytvářejí vlastní pohled a interpretaci osobními vstupy. Samozřejmě se v tématech odrážejí i školní zadání a tím do toho vstupuje osobnost pedagoga, přesto jsou výstupy autentické, vyjadřují vlastní názor a estetiku autorů. Někteří studenti se účastní opakovaně, tak je pro mě zajímavé vidět jejich osobní vývoj.
17. R.: Pozoruješ vliv učitelů?
18. K.: Určitě se do soutěže promítají školní témata, jež zadávají pedagogové a vidím pak mezi přihláškami násobení konkrétního tématu. V poslední době se tak objevuje např. téma umělé inteligence.
19. R.: Podle kterých kritérií práce vybíráte?
20. K.: Snažíme se dílo vždy hodnotit jako celek. U prací, jejichž obsah je v méně běžném cizím jazyce (např. bulharština, srbština) a je obtížnější hodnotit obsah, se více zaměřujeme na vizuální podobu práce a vycházíme z popisu díla od autora, který je součástí přihlášky. Obecně ale hodnotíme jak obsah, nápad, tak samotné provedení.
21. R.: Práce v porotě není k závidění.
22. K.: Hodnocení je náročné jednak kvůli množství přihlášek, např. loni se nám sešlo 152 přihlášek z 37 škol, tak i kvůli tomu, že v prvním kole má porota k dispozici pouze fotografie a popis díla, kdy také záleží na tom, jak kvalitně je dílo dokumentováno a popsáno. Obvykle šestičlenná porota se musí u každé knihy shodnout, zda bude práce na výstavě zastoupena, nebo ne. Když se neshodneme, hlasujeme. Autoři vybraných prací jsou potom vyzváni k zaslání děl. Ocenění pak udílí porota už na základě posouzení fyzických artefaktů doručených k nám do Ostravy. Organizačně se tento dvoukolový postup stále jeví jako nejsmysluplnější cesta. Při výběru mě mrzí každá kniha, kterou vyřadíme. Z každé přihlášky mám stále až dětskou radost a moc si cením všech, kteří se věnují tvorbě autorských knih a najdou si cestu k tomuto projektu. Zároveň je selekce jedinou možností, jak držet vysokou úroveň soutěže.
23. R.: Sama vyučuješ a současně jsi výraznou autorkou. Navíc o knize bádáš, píšeš, popularizuješ ji. Jak do tvých aktivit zapadá přehlídka BookVision?
24. K.: Svým způsobem je to globalizované rozšíření mé pedagogické působnosti, protože dle osobních ohlasů zúčastněných studentů je zřejmé, že je tato akce dále motivuje k tomu, aby pokračovali ve tvorbě autorských knih. BookVision se rozrostl tak, že poněkud zabírá prostor ostatním aktivitám, ovšem chápu nyní projekt jako určitou prioritu, která má vliv i na povědomí o ateliéru ve světě.
25. R.: Předpokládám, že je to důležitý impuls i pro tvůj pedagogický program?
26. K.: Při přípravě prvního ročníku soutěže, kdy jsme začínali v podstatě od nuly a kdy jsem netušila, jaká bude ze strany ostatních škol odezva, jsem se připravila i na to, že budeme muset být z nějaké části samozásobitelé. Témata jsem v ateliéru uzpůsobila tak, aby je studenti mohli eventuálně do soutěže přihlásit. V dalších letech už to nechávám přirozeně plynout a zadání soutěž nijak nezohledňuji. Ovšem věřím, že studenti vnímají BookVision jako významnou mezinárodní ateliérovou aktivitu, do jejíž přípravy se mnozí na dobrovolné bázi zapojují.
27. R.: Vnímáš posun ve vlastním uvažování o knize? I v souvislosti s pedagogickou zkušeností a se zřetelem ke zkušenosti organizační?
28. K.: Vnímám to tak, že se autorská kniha stala rovnocenným uměleckým výstupem, což dříve tak samozřejmé nebylo. Moje osobní pojetí se až tak nezměnilo, ale stává se, že mě pedagogická a celkově akademická zkušenost v rámci vlastní tvorby inspiruje nebo se tvorba možná spíš stává určitým ventilem. Organizační zkušenost mě vrhá i do odvětví, která jsem dříve řešila méně nebo spíše teoreticky; jedná se např. o architektonické řešení výstavy, kdy se expozici snažím pojmout nějakým způsobem originálně a zároveň funkčně s ohledem na povahu knihy a její výstavní limity a specifika.
29. R.: Máš odkud brát inspiraci, s kým se porovnat? Probíhá například v současné době někde v zahraničí srovnatelná přehlídka?
30. K.: Porovnání mám pouze s někdejší soutěží Fenomén kniha, které jsem se účastnila ještě jako studentka a BookVision z části vycházel z vyhodnocení staršího projektu. Pokud je mi známo, je BookVision v současnosti jedinou přehlídkou svého druhu na světě.
31. R.: Ostrava má unikát! Výborně. Výjimečný je také prostor, kde výstava probíhá. Jakou roli hraje galerie?
32. K.: Galerijní prostor významně ovlivňuje vyznění projektu. Vystavování knih vyžaduje specifický přístup kvůli statické a zároveň sekvenční povaze knih a haptickému požadavku. Zatím byla vždy prezentace děl provázána s univerzitní galerií. Fakulta umění má už dva roky reprezentativní galerijní prostor v nové budově školy na Černé louce v Ostravě. Propojení s fakultou a jejími prostory je logické, ale je možné, že některé další ročníky budou prezentovány i jinde.
33. R.: Podobně důsledná je forma instalace výstavy.
34. K.: Instalaci a architektuře výstavy věnujeme vždy velkou péči a přípravu. Vytvořili jsme si vlastní mobiliář přímo na míru, který každým rokem doplňujeme a obměňujeme. Pracuji také s prostorem tak, aby knihy, jež jsou z podstaty spíše drobné, nezapadly v poměrně monumentálním prostoru galerie a aby celková expozice působila moderně a harmonicky. Vždy se také snažíme posoudit křehkost a charakter každé knihy zvlášť, abychom ji prezentovali co nejbezpečněji a zároveň neochudili návštěvníky o možnost prolistovat si a začíst se do všech knih, u kterých je to možné a potřebné.
35. R.: Jak pracujete během trvání výstavy s návštěvníky?
36. K.: Součástí programu je nyní komentovaná prohlídka a v rámci příštího ročníku plánuji i workshop pro veřejnost. Do budoucna nelze vyloučit připojení konference či přednášek. Kontakt směrem k veřejnosti je něco, co bych chtěla v budoucnosti rozvíjet, předpokládá to ale rozšíření organizačního týmu.
37. R.: Je pro vás v této souvislosti důležitá vizuální identita soutěže?
38. K.: Na vizuální podobu soutěže klademe značný důraz, celkově se snažíme o profesionální vizuál a moderní design. Každý ročník je graficky jednotný.
39. R.: Ke každému ročníku vychází katalog.
40. K.: Vydání katalogu je stěžejním výstupem. Dílo každého vystavujícího je prezentováno fotografií i texty, které nám dodávají sami studenti. V podstatě je katalog jediným hmatatelným objektem, který přetrvá každý ročník, je to důležitá dokumentace celé akce.
41. R.: Jaká je návštěvnost výstav a ohlasy?
42. K.: Návštěvnost výstavy je na místní poměry vysoká a ohlasy návštěvníků jsou pozitivní, často dokonce nadšené.
43. R.: Plány do budoucna?
44. K.: Chtěla bych, aby výstava BookVision byla v rámci dalšího ročníku reprízována i jinde v Evropě, přijde mi důležité zpřístupnit výstavu širšímu publiku. Dále vzhledem k nárůstu účastníků a zvyšování náročnosti příprav projektu uvažuji nad přechodem na formu bienále. Každý rok také přemýšlím nad aktualizací kategorií i otevření soutěže pro účastníky i mimo umělecké školy např. s určitou věkovou hranicí. Ovšem ta globální provázanost s ostatními školami je zároveň něco, co mě na celé akci nejvíc baví a zajímá.

více PDF Grapheion 2024

BookVision

BookVision is an expanding project that connects students from various countries worldwide, establishing Ostrava as a contemporary hub for the presentation of authors‘ books. The founder and organizer of the competition, Julie Kačerovská, reflects in an interview with Martin Raudenský on the project’s development so far, outlines the background of the organization, and discusses current trends in the creation of authors‘ books by young writers.

Martin Raudenský:
To begin with, please introduce the BookVision competition in its focus and history.

Julie Kačerovská:
BookVision is an international competition for students from art colleges and faculties of education, focused on showcasing the creation of authors‘ books and exploring its intersection with the younger generation. Launched in 2022, the project is held annually, with preparations currently underway for its fourth edition. In a broad sense, BookVision follows in the footsteps of the Phenomenon Book competition, which was previously organized by the Faculty of Education at Masaryk University in Brno.

1. R.:
   Organizing an event like this undoubtedly requires a significant amount of energy and time. What inspired you to take the initiative and embark on this project in the first place?
2. K.: The idea was connected with the beginning of my pedagogical work in the Book Design Studio at the Faculty of Arts of the University of Ostrava. I wanted to be clear about how much the artist’s book is still an actual artistic medium for the generation born mostly in the new millennium. I was simply curious what it looks like in other schools in the Czech Republic and abroad, and I wanted to find out if in Ostrava we are not just an island of some kind of art practiced in isolation. Not that I minded, I just wanted to know, and it was also a starting point for the possibility of somehow updating or expanding the focus of the studio. At the same time, I have quite insistent organizational tendencies, and there was a demand for a similar project from colleagues at other schools.

 

1. K.: BookVision is organized by the Book Design Studio at the Faculty of Arts, University of Ostrava, where I am based. The core team responsible for its realization includes Jakub Konvica and Marek Franz, studio assistants, with additional involvement from some of our students. Each year, we officially start the competition before the end of the year by publishing an open call. Students then submit their works electronically, and the jury selects the pieces to be showcased in the annual exhibition. Students can choose from three categories: artist’s book, book-object, and free media. In each category, the jury also selects a winning work, accompanied by a financial award. For each edition, we also produce a bilingual catalogue that provides a detailed documentation of all the works on display.
2. R.: Can you briefly explain how you personally understand the phenomenon of the artist’s book? Does your concept align with the overall focus of the competition?
3. K.: In principle, I don’t adhere to a strict definition. I favour a broad understanding of the concept and respect national differences. However, I stick to the basic idea that the artist’s book is a space for free artistic expression, on par with more traditional media like painting or sculpture, where the overall concept and visual form are determined by a single artist or, in some cases, a group of artists. That being said, I find any rigid definition of the artist’s book open to challenge. I prefer to take an individual approach when evaluating each work. For this reason, we only exclude from the competition works that clearly do not belong in the category of artist’s books—such as bibliophilic works or graphic adaptations of texts. We actively encourage experimental and multimedia forms of artist’s books, which is why we have a special category for them called Free Media.
4. R.: I would like to pause here for a moment. Why did you decide to include this category?

J.K.: It’s a category that is gradually evolving. In my first year I called it Virtual Book, but there was a strange question mark around the term. In the second year I changed the category to Digital Book, but it was still underrepresented. The classic printed artist’s book remains the dominant form. For the following year, I chose the term Free Media to encompass both digital and analogue experiments, as well as the overlaps between them.

1. R.: Doesn’t this category go beyond the medium of the artist’s book as a distinct artifact connected with haptic experience?
2. K.: For me personally, the book is inherently tied to the tactile experience, but I don’t want to dismiss a different way of thinking and conception because of that. The current generation of students may already understand it differently, and this is one of the questions I am trying to answer with this competition.
3. R.: Doesn’t that complicate the jury’s decision-making?

JK: I wouldn’t say so. It’s just that sometimes the boundaries of the categories are blurred, sometimes we move works from one category to another.

1. R.: I find it important to stress two aspects of the competition. First of all, the fact that it is a student’s exhibition. For what types of schools is your competition intended?
2. K.: We are reaching out to all art colleges and faculties of education, where we are able to find contacts to teachers, which is painstaking work, and the database is growing gradually. At the moment, I am focusing on finding contacts for art schools outside Europe, where I see a lot of undiscovered potential, especially in Asian countries and America. Last year we already had representatives from Turkey and Colorado.
3. R.: The international dimension of the exhibition is the second aspect worth highlighting. What role does the fact that the competition is open to foreign students play in the overall atmosphere?
4. K.: The international format of the competition allows us to continually expand our scope and make comparisons with practices elsewhere in the world. It enables us to observe national particularities in both form and content, as well as the unique focuses of different schools. Interestingly, it’s also fascinating to see how similar themes emerge independently at various institutions across Europe. The growing international reach of the project not only creates a platform for presentation but also fosters networking, exchange, and mutual inspiration through the medium of the artist’s book. Given the compact nature of books, a large number of works can be transported and collectively presented with relative ease. For instance, 88 works were featured in the 2024 BookVision.
5. R.: Are the works of foreign students singled out?
6. K.: Some of the foreign works are distinctive in the techniques and materials used, often tied to local customs. Naturally, local events also have an influence, specifically the works from Ukraine which reflected the ongoing war conflict, conveying the themes of fear and death, it was very strong and emotional.
7. R.: How is the focus of the individual schools and study programmes reflected in the project?
8. K.: From the very beginning, the foundation of the competition has been shaped by various allied disciplines, particularly through the involvement of key figures in these fields. This has primarily applied to Czech art colleges and faculties of education. One of the key insights from this project is that the artist’s book can serve as a bridge to almost any discipline. In other words, we don’t limit ourselves to connections with graphic design, illustration, and printmaking departments. On the contrary, students from diverse disciplines such as painting, sculpture, photography, performance, and video are actively involved.
9. R.: During the selection and evaluation process, a lot of student works passed through your hands. I’m interested in the breadth of topics that the authors cover.
10. K.: The themes are diverse, covering both personal and social issues, with new ones emerging each year. Generally, the personal level is often associated with real and fictional diary entries, fanzines, original poetry, travelogues, various forms of processing personal traumas, feelings, opinions, relationships with close people and the individual’s relationship to society. Broader themes include the relationship between humans and technology, the world of the internet, social networks, disinformation, surveillance, digital waste. An interesting phenomenon is the almost investigative approach of some students, where they embark on research and reflection on forgotten places or events and create their own perspective and interpretation through personal input. Of course, the topics also reflect school assignments, meaning that the personality of the teacher plays a role, but the final works remain authentic, expressing the authors‘ personal views and aesthetics. Some students participate repeatedly, so it’s interesting for me to observe their personal development.
11. R.: Do you notice the influence of teachers?

J.K.: I’m sure that the school themes introduced by teachers are reflected in the competition, often leading to a noticeable concentration of a particular theme among the submissions. Recently, for example, the topic of artificial intelligence has emerged.

1. R.: What criteria do you use to select the work?
2. K.: We always try to evaluate the work as a whole. For works whose content is in a less common foreign language (e.g. Bulgarian, Serbian) and it is more difficult to evaluate the content, we focus more on the visual form of the work and we rely on the artist’s description of the work, which is part of the application. In general, however, we evaluate both the content, the idea and the execution.
3. R.: Jury work is certainly not easy.
4. K.: The evaluation is challenging both because of the number of applications, for example last year we received 152 submissions from 37 schools, and because in the first round the jury only has photographs and a description of the work to base their judgement on. The quality of the documentation and description can play a significant role in this phase. Typically, a jury of six people must reach a consensus on whether or not a work will be included in the exhibition. If we disagree, we vote. The authors of the selected works are then invited to submit the actual pieces. The jury then awards the prizes based on the assessment of the physical artefacts received in Ostrava. Organisationally, this two-round process still seems like the most sensible approach. In the selection process, I regret every work that we have to exclude. I still get a childlike joy from each submission and truly appreciate everyone who engages in creating artist’s books and finds their way to this project. At the same time, the selection process is essential for maintaining the high standards of the competition.
5. R.: You are a teacher yourself and at the same time a prominent author. You’re also a writer who researches and writes about the book medium, popularizing it. How does BookVision fit into your activities?
6. K.: In a way, BookVision acts as a global extension of my teaching activities. Based on the personal feedback from participating students, it’s clear that this event motivates them to continue creating their own books. BookVision has grown so much that it has begun to take up more space in my schedule, but I now view the project as a priority that also enhances the visibility of the studio on a global scale.
7. R.: I assume that this is also an important impulse for your pedagogical programme as well?
8. K.: When preparing for the first year of the competition, when we were starting from scratch and when I had no idea what the response from other schools would be, I anticipated that we might need to be somewhat self-sufficient. I tailored the studio themes to ensure that students could eventually submit their work to the competition. In subsequent years, I allowed things to flow more naturally, without considering the competition’s assignments in any specific way. However, I do believe that students view BookVision as a significant international studio activity, and many volunteer to assist with its preparation.
9. R.: Do you notice a shift in your own thinking about book? Also in relation to your pedagogical and organizational experience?
10. K.: I see the artist’s book is now an equal artistic medium, which wasn’t always the case. My personal approach hasn’t changed drastically, but it’s true that my pedagogical and academic experiences often inspire my own work, or perhaps my work has become a sort of outlet for these influences. Organizationally, I find myself delving into areas I had previously only explored theoretically. For example, when designing an exhibition, I try to approach the architectural design in a way that it is both original and functional, while also considering the nature of the book and its specific presentation challenges.
11. R.: Where do you draw your inspiration from, who do you compare yourself to? For example, is there a comparable exhibition happening abroad?
12. K.: My only comparison is with the former Phenomenon Book competition, which I participated in as a student. BookVision was partly inspired by the evaluation of that earlier project. To the best of my knowledge, BookVision is currently the only exhibition of its kind worldwide.
13. R.: Ostrava is unique! Well done. The space where the exhibition takes place is also exceptional. What role does the gallery play?
14. K.: The gallery space plays a significant role in the project. Displaying books requires a specific approach due to their static and sequential nature, as well as the tactile requirement. So far, the exhibition has always been hosted in the university gallery. For the past two years, the Faculty of Arts has had a prominent gallery space in the new school building at Černá Louka in Ostrava. The connection with the faculty and its premises makes sense, but it’s also possible that future editions may be hosted elsewhere.
15. R.: The installation of the exhibition is equally well-considered.
16. K.: We put a lot of effort and thought into the installation and architecture of the exhibition. We have created custom-made furnishings, which we add to and refine every year. I also adapt the space so that the books, which are inherently small, can be displayed effectively in a large, often monumental gallery space. Our goal is to create an exhibition that is both modern and harmonious. Additionally, we always consider the fragility and unique characteristics of each book to ensure it is presented as safely as possible, while still allowing visitors the opportunity to browse and, where appropriate and necessary, read the books.
17. R.: How do you engage with visitors during the exhibition?
18. K.: The program now includes guided tours, and I’m planning to organize a workshop for the public next year. In the future, we might also consider adding conferences or lectures. Engaging with the public is something I want to further develop, but it will require an expansion of the organizing team.
19. R.: Is the visual identity of the competition important to you in this context?
20. K.: We place a strong emphasis on the visual identity of the competition. Overall, we aim for professional visuals and a modern design. Each year, we maintain a co nsistent graphic style.
21. R.: A catalogue is published for each year.
22. K.: The publication of the catalogue is a key component of the project. It features the work of each exhibitor, with photographs and texts provided by the students themselves. Essentially, the catalogue is the only physical artifact that remains from each edition, making it an important documentation of the entire event.
23. R.: What is the attendance and response to the exhibitions?
24. K.: The attendance at the exhibition is high by local standards and the feedback from visitors is positive, often even enthusiastic.
25. R.: And your plans for the future?
26. K.: I would like to see the BookVision exhibition replicated in other parts of Europe in the upcoming editions. It seems important to make the exhibition accessible to a broader audience. Given the growing number of participants and the increasing complexity of organizing the project, I am considering transitioning to a biennial format. Each year, I also contemplate updating the categories and potentially opening the competition to participants outside of art schools, with an age limit. However, the global connections with other schools are something I truly enjoy and find to be one of the most interesting aspects of the event.